Jsem člověk nekonfliktní, mám rád klid potřebný k práci a jsem nešťastný, když mě z něj něco vyruší. A to se občas stane.Nedávno mě zvedla ze židle skutečnost, že příspěvek, který u nás připadá na kulturu stejně jako ve všech civilizovaných státech světa, akorát že je menší, byl přesunut ve prospěch divadel, která vydělávají, jako odměna za to že vydělávají.  A těm, která díky své výlučnosti či díky malému sálu vydělávat nemohou, byl odebrán za trest, že nevydělávají. Smysl podpory byl tím popřen.Všiml jsem si, že ona „neviditelná ruka trhu“ nadržuje těm, jimž zisk je nade vše. Malým divadlům ubalila tato ruka takovou facku, že jsme se z ní jen těžko zpamatovávali. A tak jsme se ozvali a ono to přineslo své ovoce. Magistrát uznal své pochybení a to považuju za gesto hodné úcty. Většinou totiž různí hodnostáři trvají na svém za každou cenu a nehodlají ustoupit.O chomutovském jezeru jsem se dozvěděl z televize. A žasl jsem. Celé té ekonomice nerozumím, jeví se mi jako šílená, ale nejsem ekonom a tak se nehodlám nechat utlouct argumenty těch, kteří se vyznají. Ale čemu rozumím a co mě zarazilo, byla arogance těch lidí, zodpovědných svým občanům za své skutky. To jejich uhýbání televizním kamerám jako by potvrzovalo doměnky veřejnosti, že svědomí nemají zcela čisté. Pokud má někdo čistý štít, měl by vítat zájem televize, jejímž prostřednictvím může občanům vysvětlit a obhájit své postupy. Místo toho úhybné pohledy, výmluvy a arogance.A tak mi jdou hlavou různé otázky. To mají být lidé, které si občané zvolili za své zástupce? Komu se zodpovídají ze svých činů? Že by nikomu? V tom případě proč?

                                                                                                            Jiří Suchý